Vždycky takhle na podzim dogtrekujeme
Nejprve jsme se vydaly (Sylva, Ištar a Marissa) na začátku září do Českého ráje na hrátky, zvolily jsme trasu 22 km. Šly jsme společně s Denisou a milovaným Dustinem a velmi oblíbeným Woodym. Prostě s našimi tradičními trekkingovými parťáky. Cestou jsme ještě přibraly Evu s chodkou Arianou, aby se na trati necítily tolik samy. Byl to fajn výlet a kdyby byl trochu méně na asfaltu, asi by se nám líbil trochu více. Alespoň jsme mohly vystoupit na báječný vrch Kozákov a kochat se výhledy z něj.
Druhou říjnovou sobotu vzala Sylva nejmladší chodku Rogue na její úplně první dogtrek. Na Pojizeřím za sluncem. Na jednu z nejlepších akcí roku. Která je vždycky trochu crazy, třeba proto, že místo 27 km jdeme více než 34 km, ale právě proto ji máme tolik rády a rádi. Pohodový sraz s mnoha kámoši, nejen choďáčkáři. Kde nejde o nic jiného než o to, užít si krásný den. V přírodě, v kopcích, kde nám polabským dojde druhý a třetí dech a jedeme na rezervu. Při klesání, kde naše kolena žijí vlastním životem a vrtí se v rytmu lambady. Cestou nadáváme na trasérku Věru, abychom jí s přiblblým a spokojeným úsměvem v cíli řekly, jak to zase bylo hezký. Prostě takovej normální trek. Kdo nezažil, neví. Kdo zažil, chce se vracet. Je to návykové.
Děkujeme Denise, Aleně a Ivance, Dustinovi, Woodíkovi, Harmovi a Coffee za společnost!
Rogue, takhle se těšila na svůj první trek, který zvládla naprosto skvěle. Další spolehlivý parťáky na treky.