Šťastné a poslední, nejlepší trek again!
Každá chodská akce je setkání s přáteli. A úplně nejvíc to platí o treku pořádaném Věrkou a Julkou a jejich týmem. Aneb, absolvovaly jsme zase Pojizeřím za sluncem. Naprosto netrénované a nevychozené. Rogue letos rodila, Sylva letos pečovala o nemocné členy rodiny.
Ale daly jsme to, protože jsme nechtěly jít krátkou trasu, která byla určena především dětem (a že jich borců bylo!). A taky starším a pokročilým. Vytáhly jsme s sebou kámošky, co šly prvně. Janu a Belizku. Protože Beliz z Českého rubínu a naše Rogue jsou nejky. Neskutečně si před lety sedly a teď jen na své kamarádství navázaly.
Daly jsme tedy jen výlet, 24 kilometrů. Rovinka, nahoru, dolů a pak furt nahoru do chaty na Pláních pod Ještědem. Šly jsme nádhernou krajinou, nejprve po hřebeni. Počuměly na naše milované kopce, Ještěd, Bezděz, Ralsko, Baba a Panna. Když jsme dorazily do cíle jako poslední závodníci, vůbec jsme se necítily jako Trosky. Proč bychom měly? Překonaly jsme samy sebe. Překonaly jsme tisíc krizí na trati. Pokecaly jsme a stejně jsme nevyčerpaly všechna témata. Takovej pěknej holčičí výlet zakončený výbornou kávou v chatě na Pláních. Špagetami a palačinkami. Zapitými místním pivem Beran. Lahoda!
Celý víkend ve skvělé společnosti. Vůbec nic nám nechybělo a za rok jdeme zase. Bude to náš jediný trek. Třeba budeme mít lepší kondici. Anebo taky ne, ale my to stejně dáme. Tak se všichni přidejte, protože tolik smíchu a euforických pocitů zažijete jen málokdy.
První foto, autor Káťa Holubová, díky moc.
