Podzimní dogtreky
První zářijovou sobotu jsme s Omertou vyrazily na hrátky Českým rájem. No, hrátky to nebyly. Přesnější název by byl Nahoru dolu, po kamenech hop. Střední trasu jsme skrečovaly a na pohodu si došly 15 km místo asi dvaadvaceti. Trasa dogtrekkingových hrátek vede stále stejnými místy, a když člověk do Českého ráje zavítá mnohokrát na výlet během roku, motivace v Ráji znovu extrémně trekovat se vytrácí. Zvláště, když víte, že jde zvolit pohodovější trasu, neboť se účastníte neoficiálních dogtrekových závodů.
To Pojizeřím za sluncem, to je jiná. Základem je, že pořadatelky Věra a Julka mají trasu opravdu projitou. A mění místa konání, vždy pro nás objeví nový kousek místa České republiky, kde jsme ještě nebyli. Letos třeba poprvé na Bramberku, co je kousek od Lučan nad Nisou.
Bolest Sylvina levého chodidla a absence kecacích kámošů a kámošek na střední nás vedla k rozhodnutí, že si dáme jen krátkou. Proto jsme do týmu k Omertě přibraly ještě téměř desetiletou Ištarku, abychom si na krátké trase nepřipadaly tolik trapně. 14 kilometrů jsme absolvovaly ve skvělé společnosti široké party našich dvounohých i čtyřnohých kamarádů, jmenujme především dvanáctiletého borce Dustina. Sice jsme měli celou cestou trochu mlhu, ale když se na chvilku mírně zvedla, byl pohled na podzimní Jizerky fenomenální.
Už teď je jasno. V roce 2023 budeme raději jezdit na výlety a z dogtreků si dáme jen Pojizeřím za sluncem. Ostatní treky se chodí na stále stejných místech a my chceme poznat nové kouty naší krásné země. Musíme do Českého středohoří, do Krušných hor, na Potštejn! Je toho moc. 
Potkaly se na Bramberku. Nefertari Vita canina, dcerka naší Ištar, na fotce ještě s malou paničkou Štěpánkou, která 14 kilometrů také ušla. Je to borka! 
