Výběr ženicha
Výběr správného krycího psa je prvním a zásadním předpokladem odchovu hezkého a zdravého vrhu. Vyplatí se o něm přemýšlet dlouho dopředu a důkladně si prostudovat všechny dostupné informace. Na toto téma už byly popsány stohy papíru, já se vyjádřím k tomu, jak to děláme my.
Pejsek může být krásný a na první pohled vypadat jako ta nejlepší volba, ale jestli má nestandardní sourozence on, nebo jeho předci, radši bych od krytí upustila. Jak se říká, nejlepší je "hodit to do tužky", takže si sednu, napíšu si potenciální rodokmen štěňat do úplných počátků plemene a kombinuju. Zde je namístě radostně zvolat "Díky bohu za internet a webmastera našich klubových stránek", protože bez tohoto cenného pomocníka by to tak příjemná práce nebyla.
Rozhodně se podívám, jaké potomstvo "dávají" sourozenci a předkové vybraného psa, tím myslím nejen exteriér, ale i zdraví (dysplazie, kryptorchismus). Nedělám z dysplazie většího strašáka, než si zaslouží, ale nebudu krýt psem, který má lehký nález, když jeho sourozenci jsou postiženi stejně, nebo hůř. Příklad: kryla jsem negativní fenu dvojkovým psem, ale jeho sourozenci, otec i další předkové jsou negativní. Rozhodující u tohoto spojení pro mě byl vynikající exteriér ženicha, jeho skvělá povaha a rodokmenová hodnota.
Další důležitou zásadou je nespojovat jedince se stejnými nedostatky. Když mám fenu s ne úplně ideálním okem, hledám tmavookého psa, i kdyby měl nějaký jiný nedostatek, který ovšem fena nemá. Když mám fenu s delším uchem, musí být ženich krátkouchý, i kdyby "na sůl nebylo".
Další věc, které se vyhýbám, je "vyhánění čerta ďáblem". Mám na mysli, že nechci používat pejsky, kteří jsou sice krásní, ale jejich rodiče mají opačné nedostatky. Např nedostatečně velká (pod standardem) matka a přerostlý otec - potomek může mít ideální výšku, ale co to udělá v dalších generacích, bůh suď. A tak dále, dosaďte si cokoliv.
Neříkám, že člověk musí být genetický inženýr, ale základní minimální znalost genetických zákonů se rozhodně hodí. Rozhodně je dobré vědět aspoň to, jak se dědí nejdůležitější plemenné znaky. Krátké ucho se dědí recesívně, jak ho jednou máte, máte vyhráno. S okem je potíž, protože tmavé oko se dědí dominantně, takže vám dva tmavoocí jedinci "dají" klíďo píďo světlooké potomky a můžete jenom skřípat zubama. Délka čelistí se dědí u každé čelisti zvlášť, takže bych radši nepokoušela osud a fenku s krátkým čumáčkem nekryla psem, který má čenichovou partii delší. Třeba by se nic hrozného nestalo, ale dědičnost je potvůrka...
V neposlední řadě musí mít "náš" ženich charizma. Nedostatky najdete i na šampiónech (já teda jo), ale od jiných psů se šampióni mj. liší tím, že mají kouzlo osobnosti, umí i své nedostatky nosit s grácií. Uznávám, že titul není všechno, jsou otitulovaní jedinci, které za ženichy nechci, ale napovědět taky může. Pak se ještě dost vyplatí omrknout báby a prabáby, ty se v dědičnosti dost prosazují.
Tím vším chci říct, že chovat psy je krásné, bystří to intelekt a když se zadaří, neznám hezčí pocit.
K tématu:
V Odkazech je článek o řízení chovu psů v málopočetných populacích
Obrázky:
1) Cido Vigilo - otec vrhu B
2) Dasty z Boršova