57. den březosti. Sedíme se sestrou u snídaně. Přichází almarovitá fena a sebevědomě se vrhá sestře na klín. Pokus se pochopitelně nezdařil, ovšem na podlaze zůstala malá zelená loužička plodové vody. "Grainy, ty rodíš?", ptám se hloupě. "Jasně!", na to fena a ihned demonstrativně zaujímá příslušnou polohu a věrohodně předstírá stahy. Je to hodné zvíře, a když chceme porod, tak prosím...
Po dvou hrncích kávy a telefonátu s veterinářem je jasné, že rodit se nebude. Grainy už to taky nebaví a běhá po zahradě, jako by se nechumelilo. Jenže plodovka u jednoho štěněte je pryč, takže jedeme na veterinu.
Tam nám potvrdili herecké schopnosti naší čubičky a začali chystat operační sál. Pan doktor chmurně pravil, že všechna štěňata asi živá nebudou. Naštěstí se mýlil. To "protržené" byl Barthéz a rozdýchal to v pohodě, i když se narodil s vizáží utopené krysy.
Z uvedeného tedy jasně plyne, že kdyby ta bláznivá těhule nebyla kopyto, mohla si ušetřit jizvu na břiše a paničkám nervy...
Obrázek:
Vrh B šťastně venku