Úplně nejlepšejší trek
Pojizeřím za sluncem. Trekové závody. Neoficiální. Ale klubové. Speciál pro choďáky a bígly. Choďáků je vždycky více, o hodně. Protože choďáčkáři jsou družní. A akční. Veselí a hraví. Nezkazí žádnou legraci. Neřeší nesmysly. Core team (rozuměj zdravé jádro) si vždycky fandí a má se rád(o). Děkujeme Věrce Kašparové a zdatné spolupořadatelce Adince. Bez nich bychom tak rádi netrekovali. Vojta, Sylva... a letos Marisska a Omerta. Ona tedy letos cestou dostala Věrka od nás vynadáno. To když jsme šplhali stále do kopce. A také, když jsme prudce klesali z kopce. Když někomu z nás cestou dolů praskl puchýř na malíčku. Ale v cíli, v cíli už jsme se zase tlemili jako měsíček na hnoji.
Potřetí za sebou vyrazil tým Vita canina na tu nejdelší trať, v tomto případě MID. Měli jsme ujít 40 km, ale kvůli malé zacházce to bylo trošku nad 42 km. Převýšení přes 1 800 metrů. 356 pater jsme vystoupali.
Děkujeme našim kámošům Denise, Pavlovi, Radkovi, něžnému Woodymu, umazlenému tahounovi Dustinovi, stále vitálnímu Xavíčkovi a Kelišce plné energie. Bez vás bychom to nedali.
Děkujeme Persince (Persefona Vita canina) a Tripovi (Hopper Vita canina) za repre chovky.
A těšíme se zase za rok nebo nějaké jiné chodské akci. Budeme zase plesat nebo výletit. A možná si oběhneme pár koleček na nějaké výstavě. I když ty jsou pro nás aktuálně dost statické, tedy málo akční, tedy trošku nudné.
Na startu:
Pohled od Dvoraček:
Stoupání k Vosecké boudě:
Sněžné jámy:
Medvědín: