60 km krajinou Rudolfa II.
Trekování nás baví. Začínaly jsme výlety okolo 25 km, pak jsme daly pár MIDů. 35 až 45 km. Kroužily jsme okolo Kutné Hory. Zkusily jsme rovinky okolo Lysé nad Labem. Jezdíme trekovat do Českého ráje a milujeme chodský speciál Pojizeřím za sluncem. Vloni v říjnu jsme v Krkonoších ušly 42 km. Proto jsme naznaly, Omerta a Sylva, že je nejvyšší čas ujít ještě něco delšího. Chytily jsme příležitost za pačesy a když Helena Bayerová, výborná organizátorka Dogtrekku "Po stopách Rudolfa II.", vypsala soutěžní kategorii o délce 60 km, hnedle jsme se přihlásily. A přemluvily (asi do 5 minut, resp. ji nebylo nutné přemlouvat vůbec) Denisu, aby šli s Dustinem a Woodym s námi.
Prošli jsme se v sobotu 4. května nedalekým okolím a poznali nová krásná místa. Nike aplikace nám naměřila 60,63 km. Trochu více, než jsme měli ujít. Přiznáváme se bez mučení, celá naše parta vyrážela ve 1/4 na 5 ráno, byla ještě tma (Obdiv těm, co chodí treky potmě!) a bloudili jsme hned na začátku mezi Lhotou a Hlavencem. Okolo loveckého zámečku jsme zamířili vlevo, abychom krátce nato zažili příjemné setkání v ranním pološeru. Na Kobylí hlavě jsme nepotkali kobylu, ale divočáka. Kráčel si to proti nám, naštěstí výborně reagoval na povel kšá. Pak jsme lízli okraj Sojovic, kde viselo na zábradlí mostu první kontrolní razítko. Po žluté jsme došli skoro k nám domů, po modré se vydali do Vestce a Káraného. Přes Komáří vrch jsme došli na Pařeziny, kde byla druhá kontrola a naše první pauza. Stará Lysá, stoupání na Čihadla, klesání do Předměřic. Tuřice, malebné Sobětuchy a odbočka Tichým dolem (třetí kontrola) na Mečeříž. Zastávka v Tichém dole a svačinka nás všech. Čokoláda a kofola pro lidi, sušené maso pro psy. V Mečeříži jsme se zastavili u příbuzných a doplnili tekutiny. (Děkujeme moc! ) Z Mečeříže do Slivínka. Začalo výrazně pršet. Dul silný studený vichr. Mezi Slivínkem a Horním Slivnem na nás začaly padat ledové krupky. Zažili jsme asi největší krizi naší štreky. Ale pak nám zavolala Helena, ať přidáme, že máme šanci být na bedně. Autority se musí poslouchat! Přidali jsme, pobyli jen chvilku na čtvrté, živé kontrole (díky za báječný štrůdl) a vrhli se do nádherného Košáteckého lesa a došli do Konětop. Po cyklostezce a vlastním značení jsme obešli Dřísy a dali se nekonečnou cestou od parkingu jezera k fotbalovému hřišti Lhoty, přes pátou kontrolu u mostu jsme zamířili do cíle. Výsledný čas 12:35. Denisa s Woodym a Dustinem byla třetí, Sylva s Omertou čtvrtá.
Děkujeme za skvělé zážitky, bylo to jak v lesní zoo. Po divočákovi jsme třikrát narazili na srnky, spatřili jsme bažanta, zajíce, koroptve, nad hlavou nám kroužila káně. Děkujeme Heleně za super výhry. Spousta psích pamlsků (smradlavé sušené plíce jsou již zkonzumovány), obrovská tlačenka, nějaké ty dentální tyčky. Prý byla zrealizována i nějaká doprovodná soutěž, ale my jsme měli všechny hospody a obchody zamčené.
Zkrátka jsme si v sobotu krásně pohonili naše ega, úplně všichni! Woody po celou dobu neustále líbal Omertu a byl v dobrém rozmaru. Dustin si hlídal a pohlídal, aby ho Omerta nepředběhla. Omerta byla nadšená ze všeho kolem a zapomínala, že je připnutá na vodítku. Ovečky, koníčci, lidé... Asi měla pocit, že musí zastoupit extroverta Marissku, která s námi tentokrát nešla. Prostě krásný den, protože není na světě nic hezčího než den, který trávíte s přáteli. Či den, kdy se hecnete a překonáte sami sebe.
Sylva a Omerta na první konrole
Denisa, Woody a Dustin
Sobětuchy
Naši milovaní v cíli